Povzbuzení pro dnešní dobu o Božím působení

30. 10. 2020

 

Synové jedné matky. Ke konci světové války letěl pilot William se svým výzvědným letadlem nad malým ostrovem v Tichém oceánu. Jeho úkolem bylo objevit stopy po američanech, které zajali Japonci. Protože viditelnost byla velmi dobrá, letec důkladně zkoumal všechny části ostrova, aby našel alespoň náznak přítomnosti svých spoluobčanů. Po nějakém čase uviděl cosi, co ho zaujalo. Začal kroužit, aby se co nejvíce mohl přiblížit k objektu a vyfotografovat jej. Najednou však letadlo vletělo do vzdušného víru a začalo se točit jako kolotoč smrti. Pilot se snažil stroj ovládat a vyvést jej z nebezpečí, ale marně – letadlo jakoby zešílelo. Když William viděl, že se nedá nic dělat, zaměřil všechno své úsilí na to, aby zmírnil náraz. Naštěstí letadlo dopadlo na zem klouzavým letem a vleklo se několik desítek metrů volným terénem. Náraz vyhodil Williama z kabiny letadla, což bylo jeho štěstí, jinak by zahynul v jeho troskách. Byl však zraněn a ležel v bezvědomí. Když přišel k sobě, uvědomil si beznadějnou situaci a zmocnil se ho strach. Japonci jistě zpozorovali, že se zřítil a za několik minut se na něj vrhnou. William věděl velmi dobře, že Japonci si s nepřáteli nehrají, hlavně nyní, když utrpěli tolikeré porážky. Se smrtelnou úzkostí v srdci zašeptal vroucí modlitbu a upadl znovu do bezvědomí. Nevěděl jak dlouho tak zůstal, najednou jen zaslechl kroky. Zdálo se mu, že se nad ním někdo sklání. S námahou otevřel bolavá víčka. Zhrozil se. Nad ním stál Japonec. William zavřel oči, sevřel rty a čekal déšť kulek. Ten však nepřišel. Naopak, na čele ucítil příjemný chlad. Japonec mu opatrně položil na čelo mokrý šátek, potom mu nalil trochu vody na spálené rty. William otevřel oči a tehdy uviděl, že z Japoncovy tašky něco vypadlo na zem. Kovový křížek, dřevěná zrnka – růženec. Je křesťan, pomyslel si. Ukázal Japonci na spadnutý růženec a s velkou námahou vytáhl svůj. Vyměnili si úsměv. Měli na sobě rozdílné uniformy. Lidská zloba je postavila proti sobě, aby se zabíjeli. Byli však synové jedné Matky. Poznali se a z jejich srdcí zmizely všechny stopy nenávisti. Ve vztazích k bližním mějme vždy na mysli, že všichni jsme synové jednoho Otce a jedné Matky. Půjde nám lépe se navzájem milovat a pomáhat si.