Již několik let v období Vánoc pomáhá naše farnost Brno-Lesná nemocným a osamělým lidem po celém Brně, v nemocnicích a domovech pro seniory. Před Vánoci se vyhlásí všem farníkům v našem kostele, kdo by byl ochoten napéct cukroví nebo vyrobit nějaké pozornosti.

Tato akce se i v roce 2020 vydařila. 14. 12. jsme společnými silami zabalili 130 balíčků, které se roznesli za pomocí sestřiček Vincentek, pečovatelek i mládeže. Dokonce i mladí s jáhnem Jiřím Maxou navštívili zdravotně postiženou Zdeničku, která žije v chráněném obydlí ve Skryjích u Tišnova.

Tato tradice se vloni uskutečnila již 14. rokem a přináší mnoho radosti v tomto předvánočním čase, kde je každý vnímaví na lásku a pozornost. Chtěli bychom se s vámi podělit i o zkušenost, že tyto balíčky se dostaly i ke zdravotníkům, kteří slouží na COVID oddělení, stejně tak i pro nemocné na oddělení. Zdravotní sestřičky byly hluboce dojaté a děkovaly, že jsme si na ně vzpomněli i v této nelehké době a udělali jim radost.

Kromě balíčků s cukrovím jsme vyrobili také myšlenky s duchovní motivací do nového roku, které si návštěvníci našeho kostela z lásky vzali do svých domovů pro sebe a své nejbližší. Vzhledem k tomu, že je kostel novostavba, která je celosvětově mezi odborníky uznávána navštívilo naši farnost velké množství lidí z Brna a okolí.

Nejen o Vánocích, ale i po celý rok navštěvujeme nemocné a opuštěné lidi s duchovní posilou, přijetím svátosti a duchovními rozhovory. Tito lidé tuto službu velice oceňují, protože trpí nedostatkem lásky a samotou. Některé babičky doslova pláčou radostí, že jsme mnohdy jediní, kteří máme o ně zájem a pravidelně je navštěvujeme a pomáháme jim i v této nelehké době.

V minulosti jsme také navštěvovali s dětmi domovy seniorů, kde jsme jim přinášeli vánoční radost v podobě vánoční scénky, divadla a zpívání koled. Děti jim rozdávali vlastnoručně vyrobené perníčky, myšlenky, vyrobené přání a růžence. Hodně lidí má také zájem pomoci například nemocným dětem, kdy vyrábí vlastnoručně vyrobené ozdoby, pozdravy a vše, co přináší druhým radost.

Mnohdy i ti, co nemají dostatek sil a zdraví se snaží pomoci a napéct cukroví, protože ví, že to může udělat obrovskou radost lidem, kteří jsou na tom ještě hůře. Letos nás povzbudila jedna babička, která k nám přišla v předvánočním nevlídném počasí o hůlce a svépomocí napekla cukroví, které se rozhodla i přes svůj zdravotní stav k nám donést a z jejich slov jen plynulo:,, Toto cukroví jsem přinesla pro lidi, co nemůžou už vůbec chodit, protože já sice chodím špatně, ale jsou na tom lidé ještě hůře. I takováto slova nám dávají impuls do další opětovné práce.

Tato doba sice neumožňuje tak časté návštěvy, ale děláme maximum toho, co je v našich silách a možnostech, protože radost těchto lidí je pro nás velkým darem a motivací pokračovat dále a přinášet jim naději do jejich všedního života.

Jak říkal Svatý Jan Pavel II.: ,,Budoucnost patří těm, kdo do tohoto světa plného zmatku a nepokoje přinese kousek naděje a světla“.

 

Sestra Margita Grobarčíková

pastorační asistenka